Od konce středověku až do 17. století byla Belgie prosperujícím a kosmopolitním centrem obchodu a kultury. Mezi 16. a počátkem 19. století sloužilo její území často jako bojiště mnoha evropských konfliktů a získalo tak titul "válečné pole Evropy". Samostatný belgický stát vznikl v roce 1830 po belgické revoluci, jíž se Belgičané odtrhli od Nizozemska. Belgie prošla poté masivní industrializací a byla významnou koloniální mocností, zejména v Africe. Její koloniální říše se rozpadla v 2. polovině 20. století. Tehdy začaly také zemí zmítat národnostní a jazykové spory mezi Valony a Vlámy, jež vedly k postupné federalizaci země.
V zemi jsou tři oficiální jazyky: nizozemština, francouzština a němčina. Kulturně, politicky a sociologicky se Belgie skládá ze dvou velkých společenství, nizozemsky mluvících Vlámů a frankofonníchValonů, v zemi žije také menší německá komunita. Belgická federace se skládá ze 3 společenství, rozdělených podle jazykového principu,
Region Brusel-hlavní město (niz. Brussels Hoofdstedelijk Gewest, fr. Région de Bruxelles-Capitale, něm. Die Region Brüssel-Hauptstadt)
Každý region a každé společenství má svůj vlastní legislativní orgán – parlament, a orgán exekutivní – vládu (či radu), s výjimkou Vlámska a Vlámského společenství, které mají vládu i parlament dohromady. Včetně orgánů federálních tak v Belgii působí 6 vlád a 6 parlamentů zároveň.
Patronem Belgie je svatý Josef, národní heslo zní Jednota posiluje (niz. Eendracht maakt macht, fr. L'union fait la force, něm. Einigkeit macht stark).
Přidej komentář
Související články
Průvodce státem Bělorusko.
Průvodce státem Francie.
Průvodce státem Španělsko.
Průvodce státem Řecko.
Průvodce státem Polsko.
Průvodce státem Island.