Bristol - Prodloužený víkend po Anglii (březen 2017)

Pátek: cesta na letiště
Už začátek cesty je v Praze zábavný, kdy při pátku navštěvují hlavní město davy turistů, tak je pozoruji, co zmateně zírají do mapy nebo horlivě fotí památky. Je mi jasné, že v jiné zemi se chovám stejně. Po procházce docházím na nádraží Florenc, odkud vyjíždí noční bus do polských Katowic. Vyspím se jakš takš do tří rána a o hodinu později přestoupím na letištní bus. Kontrola bagáže je tu důslednější, protože zřejmě Poláci nedodržují normy povolených rozměrů zavazadla.

Sobota: poznávání Bristolu
S úsměvem paní na pasové kontrole jsem odbaven bez čekání blesku rychle. Po ráno je znát pěkná kosa, tak vycházím krokem z letiště přes 10km do města. Bus stojí 7 liber (217 kč), což je na vzdálenost dost, avšak cesta je z kopečka a na polo hrubém povrchu na penny boardu je to rychlejší.

První historická část města mě nadchne fotogenickými stavbami na každém rohu a budovy pospejované grafiti spojené s skejtry, kteří jezdí u budovy Lloyd’s banky. Procházím ulicí se spoustou obchodů s luxusním zboží, umění jako hudba, móda, grafiky, malby a nespočet hudebník barů. Chci také vidět přírodu, tak se přesouvám na západ. Clifton Suspension bridge, visutý most přes údolí řeky Avon je symbolem Bristolu a nejatraktivnějším místem k navštívení. Poblíž na kopci vybudovali Clifton observatoř, u které piknikují zejména rádi studenti. Rozsáhlé křiklavě zelené trávníky jsou posekané a rovné jako na fotbalovém hřišti. Ve městě zahrádkáři vysázeli mnoho barevných okrasných květin, zejména narcisy.

Neděle: zbytečně dlouhá cesta k pobřeží
Mám úplně zničené boty, že mi skoro odpadává podrážka. Není se čemu divit, protože nejsou určené na hory a přecházel jsem s nimi Tatry a Krkonoše. Oblepuji je izolepou a následně svazuji tkaničkami. Fakt v děsném stavu. Během dne nacházím pohozené společenské boty, na které si dám své tkaničky. Skvělý nález, říkám si, tak kráčím spokojeně dál bez pocitu trapnosti. No ještě jsem našel den předem funkční sluchátka u zastávky. Kdo hodně chodí, vnímá detailněji okolí a nachází někdy zajímavé věci. Nespočítal jsem si vzdálenost, kterou půjdu dnes a do Newportu, druhé strany ústí řeky Severn, rozhodně nedojdu. Procházím průmyslovou oblastí, kde strašně smrdí řeka, ve které plavou kužely, propan butanové láhve a další odpad. Konečně docházím k Severn mostu, avšak řeka je polo vyschlá a na břehu samé bahno s odumřelými rostlinami. Na druhou stranu to vypadá zajímavě na focení a krajina je jednotvárná. Další polovina dne mi zabere cesta zpět do centra. To už nemám síly bavit se a hledám křovisko na spaní. Teplotní skoky mezi dnem a nocí o 20 stupňů jsou znát.

Pondělí: v centru den třetí a zpět na letiště
Promrzl jsem vyčerpaný po předchozím dni a tudíž hledám místo na ohřátí, když v poledne je ještě pod mrakem. Nádraží je otevřené bez čekárny a žádná obchodní centra nenacházím. V tu chvíli spatřím bristolskou katedrálu bez vstupného. Minimálně hodinku posedím než začne prosklenými okny svítit slunce, tak vyrazím opět do ulic. K večeru jsou ideální podmínky na focení lodního přístavu v centru Lloyd’s. Zbývají mi poslední libry na letištní autobus, protože nechci jít stejnou trasu pěšky.

Úterý: Košice výlet
Přilétám o půl hodiny později a ještě vyčkávám frontu na hraniční přepážce. Do rána spím na letišti v super pohodlných pytlových sedačkách, kde mě nikdo neruší. Nechce se mi autobusem přímo do centra, tak vycházím nakupovat na okraj města, což mám celý den v plánu. Obloha bez mráčku k procházce městem a odpočinku. Nazpátek domů už spím ve vlaku přímým spojem do Prahy v skoro prázdném kupé.