Lucembursko

Lucembursko, plným názvem Lucemburské velkovévodství (lucembursky Groussherzogtum Lëtzebuerg, německy Großherzogtum Luxemburg, francouzsky Grand-Duché de Luxembourg), je malý západoevropský vnitrozemský stát sousedící na západě a severu s Belgií, na východě s Německem a na jihu s Francií. S rozlohou 2 586 kilometrů čtverečních je jedním z nejmenších suverénních států v Evropě. V roce 2022 mělo Lucembursko 634 730 obyvatel.^[2] To je sice jedna z nejmenších státních populací v Evropě, na druhou stranu je Lucembursko zemí s nejvyšším tempem populačního růstu v Evropě. Cizinci již tvoří téměř polovinu obyvatel. Úředními jazyky jsou lucemburština, němčina a francouzština. Lucemburská kultura je úzce propojena se svými sousedy a bývá označována za směsici francouzské a německé kultury. Většina obyvatel je římskokatolického vyznání.

Lucembursko je zastupitelská demokracie a konstituční monarchie. V čele stojí velkovévoda a Lucembursko je tak posledním suverénním velkovévodstvím na světě. Od roku 2000 je velkovévodou Jindřich I. Lucemburský.

Počátek dějin Lucemburska se obvykle klade k roku 963, kdy hrabě Siegfried získal římské opevnění zvané Lucilinburhuc, a to od benediktínského kláštera v Trevíru. Siegfriedovi potomci zvětšovali území sňatky, válkou a vazalskými vztahy. Na konci 13. století vládli již na značném území jako lucemburská hrabata. V roce 1308 se lucemburský hrabě Jindřich VII. stal římským králem a později císařem Svaté říše římské. Lucemburský rod během vrcholného středověku dokázal na císařský stolec prosadit čtyři panovníky. Jeden z nich, Karel IV., povýšil v roce 1354 hrabství na vévodství. To bylo posléze inkorporováno do Burgundského kraje, Habsburského Nizozemí, Francouzského království a nakonec bylo ovládnuto Napolenem a začleněno do První francouzské republiky a císařství. Současný stát vznikl na Vídeňském kongresu v roce 1815. Roku 1839 byla čistě francouzsky mluvící část Lucemburska, takřka polovina území, postoupena Belgii. Od té doby Lucembursko existuje ve stejných hranicích.

Země je zakládajícím členem Beneluxu, NATO, Evropské unie a OECD, hlavní a největší město Lucemburk je sídlem mnoha jejich institucí. Je mj. jedním ze čtyř oficiálních hlavních měst Evropské unie (společně s Bruselem, Frankfurtem a Štrasburkem), sídlem Soudního dvora Evropské unie, nejvyššího soudního orgánu v EU, či Eurostatu. Lucembursko má velmi rozvinutou ekonomiku. Dle Mezinárodního měnového fondu se jedná o ekonomiku s nejvyšším HDP na jednoho člověka na světě.^[3] Lucembursko je proslulé ochranou životního prostředí. Podle Environmental Performance Index, žebříčku sestavovaného Yaleovou univerzitou, je v tomto ohledu druhou nejlepší zemí na světě, lepší ekologickou politiku má podle indexu jen Dánsko.^[4] Země chce dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů do roku 2050.