Zoufalství - sbírka básní (2013-2014)

aktualizováno: včera v 14:39
 / 
publikováno: 31. 12. 2013

Autorská tvorba Jiřího Petráka započatá od poloviny června 2013. Píši básně na různé téma výhradně z mých vlastních pocitů a zážitků. Krátké a vystihující verše nejen o vybrané osobě, ale i o mně, které bývají napsané ze zoufalství. Využívám sdružený či střídavý rým. Má slovní zásoba není podle mého názoru příliš obsáhlá, tudíž píši jednodušší básně, které mi velmi pomáhají v obtížných životních situací a náladách. Většina veršů je napsaná podle skutečnost, ale některé jsou pouhou mou fantazií, která nezná meze.

První seznámení (#1)

červenající tváře
žádné slzy moře
hřejivý pocit u srdce
vyvolávající touhu kreace

jemná vůně parfému
nevěřil bych jakému
kterému bych si přivoněl
a starosti zapomněl

vidím ti do duše
ty má krupicová kaše
kterou rád ochutnám
a vždycky si ji dám

obě ruce na papíře
hledím ti do tváře
modrá zářivá očka
jaká je to kočka

ty moje sovičko
směješ se maličko
vždycky ti pomůžu
všechny rány ti vylížu

hladím ji vlásky
té milé krásky
řeka teče, vítr fouká
co si v hlavě brouká

a tak i jeden polibek
není žádný vroubek
který nám na duši zůstane
naopak, nikdy nepomine

ve vztahu i kamarádství
posílám ti poselství
věř v osudovou lásku
a ne v žádnou sázku

Jiří Petrák (22.06.2013)

Kamarádství (#2)

můj milý kamarád
promluví se mnou rád
nikdy mě nezradí
vždycky mi poradí

kamarád holka či kluk
v duši slyším hluk
beznadějná ochota
trápí mě samota

přátelství založené na důvěře
neschovává se pod keře
co se řekne, to platí
nejsme všichni svatí

žádná láska, žádný cit
veřejně se vyjádřit
nejde mi rozvrátit
vzpomínky navrátit

to, co v duši cítíš
na nebi nevidíš
starosti zahodíš
v posteli marodíš

nebudu křičet
nebudu brečet
prosím vrátit čas
neslyším svůj hlas

kreslím křídou vzpomínky
nejsou to mé záminky
pouze udobřit
budoucnost utvořit

chci být tvůj kamarád
nechci ti lhát
pravdomluvně říkat
za hříchy nepikat

Jiří Petrák (26.06.2013)

Odpuštění (#3)

prosím o odpuštění
jedna báseň nic nezmění
doufám jednou v psaní
srdce trpí v zklamání

stačí malá reakce
nejsem žádný zrádce
chtěl bych ti poděkovat
první dny opakovat

začít znovu
kamarádit spolu
rozumně si promluvit
problémy zahladit

vždycky si se smála
svou vinu nepopírala
nikdy takového nepotkáš
však mě znáš

čekat je mé trápení
posílám ti znamení
všude, kde se rozhlídneš
si na mě vzpomeneš

žádný hněv
žádný řev
jenom touha
jedna z mnoha

básně budou pronikavější
mé city intenzivnější
doufám, že odepíšeš
nikdy mě neodmítneš

zpívej nahlas
kresli nás
čas neztrácej
myšlenky obracej

Jiří Petrák (27.06.2013)

Kdo jsem? (#4)

velmi často toulavý
na cestách dlouhých
samotou vyčítavý
s náladou pro smích

v nitru skromný
navenek silně pozitivní
od společnosti odlišný
napoví jeho chování

se smyslem pro krásu
i ve věcech špatných
nevěří na spásu
pomoc hledá v bližních

a tak malý pohodář
bývá často samotář
pro úspěch chamtivý
na nápady hravý

nekonečná fantazie
bývá jeho poezie
kterou si rád představí
své pocity vysloví

dlouhé vlasy zrzavé
hnědé oči zářivé
skromný úsměv vábivý
v trendech stylový

vášnivý romantik
chová se jak flegmatik
stále ještě mladý
na svou vlast hrdý

ve všech směrech nadaný
pro svou práci zadaný
myšlenkami jinde
ve svém světě bude

Jiří Petrák (28.06.2013)

Odvaha (#5)

poznej pocit začátku
neuhýbej okamžiku
který zažiješ
jednou si ho připomeneš

říkej jen pravdu
nedělej si srandu
za každou cenu riskuj
výčitky nemaluj

malá příležitost
může být pravá chvíle
žádná vyčítavost
neprchej míle

mlhavé vidění
pocit horka
cítíš odhodlání
kdo se na tebe kouká?

zkus něco nového
nebuď skromný
hraj si na svého
buď příjemný

pokud zažiješ vášeň
přijde ta pravá odvaha
budeš potěšen
vyplatí se námaha

to pravé napětí
život ti zpříjemní
tlukot srdce vyletí
pocit vzájemný

miluj okamžité stavy
neovlivni se davy
nemáš, co ztratit
nenech život promarnit

Jiří Petrák (30.06.2013)

Nepřímé spojení (#6)

posílám ti pozdrav
brzy se uzdrav
z těch malých výčitek
nebyly přímo mířené
jen mých problémů nadbytek
v mysli bylo vše otevřené

v duchu říkáš si
ten nezbedný kluk
východisko jakési
není mi to fuk

jeho chování stále sleduješ
co ještě on vymyslí
pro nápravu se snaží
ve všem ho podporuješ

jen to malé nedorozumění
vyústilo v odporování
chování v situaci nevyrovnané
strach ti naháněl
všechno bylo unáhlené
do kouta tě zaháněl

krásné vzpomínky navracím
do tvého nitra se vracím
bolesti odvracím
své chyby vyvracím

mé kroky jsou opatrnější
duše moudřejší
vím, co chceš
vím, co cítíš
tvé city opravuji
možná míru neodhaduji

jeden malý příběh nekončí
možná druhý začíná
třeba někdy vše pokročí
ignorace odkráčí

Jiří Petrák (04.07.2013)

Poslední setkání (#7)

poslední den v úterý
pět dní do konce června
počasí mračivý
nečekaná rána

v očích naděje
předaný dopis, můj výtvor
říkám si, co se děje?
uvnitř tlak a odpor

všechna snaha zbytečná
milá holka přátelská
citově náročná
v nitru krotká

ve škole a pak cestou
několik slov naposledy
věnovanou kresbou
učitelky zabavenou
nebrané ohledy
oba s chutí otrávenou

psát si budu, co chci
všechno jsem ztratil
promarnil šanci
situaci vyhrotil

dokud se nevzchopím
na osobu jinou se zaměřím
stejně tě nepochopím
na zázrak nevěřím

žádné zastávání
mé obvinění
poslední vidění
konečné psaní

jediné řešení
podání ruky a usmíření
napraví trápení
chování se změní

Jiří Petrák (15.07.2013)

Školákem (#8)

poslední hodina odbyla
má škola skončila
čtyři roky učení
cítil jsem mučení

jeden malý lempl
chodíval na gympl
seděl vpředu
v učení pozadu

od okna, od dveří
druhá školní lavice
nikdo tomu nevěří
učení miloval velice

před tabulí zkoušení
vyvolalo zlepšení
pro svůj názor bojovat
aktivně se zapojovat

o přestávky dovádění
o hodiny předvádění
ze všeho pak unavení
následovalo spaní

ach, to otravné čtení
spousta učebnic a sešitů
žádné potěšení
většina nudných předmětů

jediná jistota
výpisky na taháku
vzájemná ochota
opsat mezi sebou písemku

blížilo se pololetí
stačilo kousek od propadnutí
se čtyřkami procházel
s učiteli vycházel

ranní vstávání
raději psaní omluvenky
u doktora či v krku bolení
vyhnout se písemky

srandu v práci nezažiješ
pronikneš do neznáma
samotě podlehneš
myslel sis donedávna
jak si se nerad učil
ztracený čas to nebyl
pozor dávat stačil
nechovat se jako debil

škola mě vše naučila
do života připravila
všeobecné vzdělání
posílám poděkování
všem učitelům
a hlavně kamarádům

Jiří Petrák (17.07.2013)

Temno (#9)

hluboko v podvědomí
čtu své myšlenky
ve stavu při vědomí
křičím do dálky

ničím své hlasivky
hlava vytížená
hromy, blesky
obloha zatažená

bouřka hrozivá
oči zavřená
rána strašlivá
situace vyhrocená

rychle světlo zhasnout
vzpomínku uhasnout
náladu zvednout
černou oblíknout

triko vytažené
rozum vypovězený
volání neúspěšné
čas nenávratný

chování agresivní
pomoc žádná
dvojnásobné přetížení
představa ukrutná

Jiří Petrák (21.07.2013)

Bláznivý den (#10)

mokrý sen
žábami obklopen
zimou osiřen
v močále utopen

ráno probuzen
v koupelně oholen
snídaní ohromen
osobou obsloužen

hudbou povznesen
zprávami pobaven
za úspěch pochválen
do práce připraven

ve městě ztracen
trapasem zahanben
obchod otevřen
u kasy chycen

při činu dopaden
kontrole podroben
k výslechu odbaven
nakonec nevinen

štěstím políben
problému zbaven
můj názor vyslyšen
rychle z budovy ven

panikou unáhlen
celý byt zatopen
z pohledu vystrašen
hasiči odveden

končí jeden den
můj neskutečný sen
brzy začne srpen
dopsal mi centropen

Jiří Petrák (23.07.2013)

Zakázané ovoce (#11)

to není možné přece
mé zasažené srdce
bolí stále více
od posledního měsíce
celého uplynulého července
přestal jsem kreslit dokonce

žádný moudrý zastánce
ani svěřit se kamarádce
pocit viny hluboce
bolest stoupá prudce
od minulé procházce
nepíši o lásce

nevídaná situace
ve velké míře široce
zase propadnu panice
udělám krok zbabělce

bolí mě palice
třesou se mi ruce
pronikavé duševní nemoce
nahání vnitřní emoce

touha najít zájemce
snažím se převelice
nějaká milá společnice
nebo osobní strážce

nelítost v zámince
stále v stejné myšlence
ptám se v otázce
jestli přijde šance

svět je jedna velká fikce
dílo opakem romance
snad se doberu konce
jsem váš ochránce

Jiří Petrák (27.07.2013)

Bujné cesty (#12)

před krásným zámkem
opuštěným domkem
vyschlým rybníkem
pichlavým keříkem
holým stromkem
stojí dívka s deštníkem

se zlatým prstýnkem
hledí s malým trpaslíkem
bouřlivým oblakem
kouká někam bokem
jedním okem
bojí se před úplňkem

bolavým krkem
vnitřním hlukem
stálým brekem
smrká kapesníkem
uzdravená svým pomocníkem?
štěstí našla zázrakem

bujná představa mým mozkem
jedu dlouho vlakem
před mým zrakem
míhá se krajina mžikem

počasí pod mrakem
z nádraží svižným krokem
přes město parkem
s kamarády pak za barákem

označuji se sebekritikem
někdy i skeptikem
avšak jsem vášnivým výtvarníkem
těžce prožívaným básníkem

Jiří Petrák (02.08.2013)

Noční bloudění (#13)

večer po osmé
nemohu doma sedět
vyjedu na kole
za kopce ke známé

v dáli létají blesky
nevracím se zpět
jedu podél cesty
na místo opět

nemám odvahu ji vidět
do očí se podívat
říct jenom pár vět
nechtěl jsem nic vyvolat

ke dveřím pokládám růži
omluvit se je můj chtíč
s žádnou kuráží
zbaběle prchám pryč

nevzal jsem si svetr
klepu se zimou
déšť a silný vítr
bouřka nade mnou

větve se kymácí
ze strany na stranu
zvuky vše vyburácí
strach dostanu

jedna hodina ráno
klesl jsem na dno
nejde psát snadno
cítím chladno

mraky ustoupily
hvězdy vylezly
skončil čas
brzy přijedu zas

Jiří Petrák (10.08.2013)

Beznaděj (#14)

i když je vše vyjasněno
mezi sebou vyříkáno
zbytečně zaviněno
při pomyšlení smutno

zapomenutá minulost
nevídaná budoucnost
jedno jediné přání
začít od znova v bavení

když se maximálně snažíš
sám sebe ničíš
z toho se pak zblázníš
tohle nepochopíš

dva měsíce trvání
každodenní pomyšlení
následované znechucení
končí na pokraji zhroucení

ve stavu zoufalství
hledám kamarádství
promarněné a ztracené
není již vrácené

nikdo si mě neváží
strašně mě to uráží
když se člověk snaží
na kolena mě to sráží

najevo nic nedala
celkově se změnila
s malováním přestala
život mi zničila

dokud mi někdo nepomůže
stupňovat se to může
podniknu něco velkého
zasáhnu do každého

Jiří Petrák (22.08.2013)

Být šťastný (#15)

život je tak krásný
plný nečekaných překvapení
v dobrém i špatném
ve světě přehnaném

každá malá oslava
bývá pravou příležitostí
mezi lidmi zábava
přináší druhým štěstí

trávit volný čas
s blízkými osobami
spojuje nás
společenskými hrami

milovat druhé
znamená silně si důvěřovat
osobě drahé
nikdy neodporovat

myslet na někoho
patřit k někomu
hrát si na svého
pomáhat každému

Jiří Petrák (24.08.2013)

Špatný tah (#16)

opakovaná chyba
které se dopustíš
své city nezastavíš
zase na tom doplatíš

dokolečka dokola
ničím sám sebe
neposedného zlobila
oblíbil si tebe

neplánovaný osud
stejný příběh dosud
který se napraví
v zápětí zmrví

je to k smíchu nebo breku?
nekončící a bezcílné
rozpoutal jsem zápletku
vnímání popletené

psaním na sebe upozorňuji
do kontaktu zapojuji
vzkazy vyprovokuji
následně lituji

s tebou, s vámi
užít si radost
společnými zájmy
ustoupí zlost

nebýt normální
čelit děsivé realitě
následné volání
vyústí k abnormalitě

smůla se lepí na paty
odtrhávám květ po květu
další den, ještě kolikátý?
dopisuji poslední sloku

Jiří Petrák (25.08.2013)

Srdci neporučíš (#17)

stále mě poslouchá
křičí mi do ucha
nedala bacha
na milého hocha

láska je hluchá
na srdce bouchá
zlobí vnitřního ducha
jen dát si bacha

ach, ve snech mě nenechá
být šťastný jak blecha
před mýma očima pomalu prchá
nemůže, je chycená jako moucha

dívka příliš plachá
čas neúprosně spěchá
každý se do toho míchá
dobře vím, že nejsi mrcha

nepředvídaná předtucha
má vnitřní porucha
stačí trocha
nikdy nevíš, co spáchá

všechno vždy uspěchá
kde je ta pýcha?
neboj, brzy to vyprchá
ten kluk psaní nechá

Jiří Petrák (27.08.2013)

Vzkaz (#18)

i přes zákaz
posílám všem vzkaz
znovu a zas
začnu psát pro vás

krutý mráz
na rukou obvaz
na krku provaz
vidím svůj obraz

příkrý sráz
jenom né úraz
vyděšený výraz
prudký náraz
rychle na ráz
zlomený vaz

kluk světa kaz
vnitru zrozený úkaz
pochopit ho nejde snáz
neposlechne příkaz
ani druhých rozkaz
staví myšlenkovou hráz

pokud máte dotaz
pošlete mi vzkaz
že toto píši, mám důkaz
popisuji realitu zas

Jiří Petrák (15.11.2013)

Zvrácenost (#19)

podněcující impulzy
manipulovaly s vědomím
i přes omluvné dopisy
pro ni ztraceným

slovní narážky
nebyly správně formulované
vznikaly urážky
naše duše zdeformované

nespočetně krát darované růže
prosil jsem ji, budeme se smát
ona brečela, že už nemůže
abych toho přestal, neměla spoléhat

černá skvrna před ní
varuje, vyhni se ji
přátelství těžký pojem
jelikož cítím nezájem

hlavně nezoufat
neprosit, nemluvit, nezdravit
nemilovat, nehádat, nedívat
a nehledat žádný cíle

předstíraná hravost
člověkem zblázněným
vyvolala schopnost
provokovat chováním

to, co myslím
nevyjadřuji vážně
stále svou imaginaci šířím
jako virus podobně

opakovaným voláním
o beznadějnou pomoc
nepředstavitelným chápáním
zveličoval vše moc

své city trousil
o zvrhlosti se pokusil
nad míru svých sil
křičel a prosil

Jiří Petrák (20.11.2013)

Neznámost (#20)

přitahovaná kouzlem
unesená pohledem
v tajuplné platonice
slyší svůj hlas převelice

tiše hledí na stejného
kluka neznámého
oba dva, stejné touhy
nepřistupují bez odvahy

párkrát týdně ráno
někdy i odpoledne
zahlédne ho
oslovení není tak snadné

oboustranné zalíbení
vyústilo v procítění
smysluplné odhodlání
stále v hledání

ve všech směrech dokonalá
připadajíc osamělá
neskutečně sympatická
na svůj věk zralá

třeba pozná jiného
nebo čeká na něho
dokud v stavu - volná
třeba ho pozná

Jiří Petrák (29.11.2013)

Doteky (#21)

otevři oči
přistup blíž
neboj strachu
nic neztratíš

pohladit stačí
ladnými pohyby
beze smíchu
zčervenali by

bez kontaktu mlčí
tělem sblížení
hledají v sobě útěchu
a vzájemné porozumění

pozvolna tančí
malými krůčky
k příjemnému poslechu
pouští si písničky

jeden z nás určí
kam se dotýkat
ve vzrušujícím vzdychu
nepřestat

hlava se točí
myšlenky plynou
na čerstvém vzduchu
oba se milujou

Jiří Petrák (10.12.2013)

Smůla (#22)

slyším své srdce
samotou skleslé
starostmi slabé
skutečnostmi smířené

sebejistota spadá
skepse soupeří se sympatiemi
sebekritika sílí
stálá svoboda

stydět se, svěřit se
stvořený snílek
schoulit se, schovat se
schází spánek

stranit se schválně
zklamaně snít
stavit se statečně
soustavně soupeřit

směřovat správně
stálá snaha
smýšlet smysluplně
snad s nikým shoda

svíčka svítí
sesílám signál
svírám se, sténám
skončit nehodlám

Jiří Petrák (28.12.2013)

V náladách (#23)

trpící, zoufající
melancholik natolik
do oken zírající
v žádném případě sangvinik

milující, toužící
láskyplně založený
v hluboké depresi
nemůže si pomoci

lépe si žít
lépe se cítit
lépe se mít
nestačí sám sebou být

povahově vratký
v jádru krotký
namyšleně zamyšlený
otázkami zahlcený

na každé cestě
s papírem a tužkou
já, jsem to já
co osudu se ptá

o čem psát?
není o čem
těžké chvíle zažívat
k cíli nedosahovat

dny, týdny, měsíce
čekám bez konce
skrývám emoce
štěstí v tomto roce?

Jiří Petrák (08.01.2014)

Stín (#24)

po každé za tebou je
tvé tělo kopíruje
se sluncem se objevuje
tebe vždy následuje

k večeru, když se zatahuje
pomalu ustupuje
s tmou splyne
ráno s paprsky vystoupne

v temných koutech
do všech skulinek
v našich životech
vnímáme ho bez zmínek

kam slunce nedosáhne
stín si najde své místo
světlo zhasne
ozvláštní celé město

někdy bývá tmavší
jindy nepatrně viditelný
horko, zchlazení příjemnější
v letních dnech znatelný

pod poličkou, pod stoličkou
padá do kouta
mou cestičkou
kam došlápne má bota

V úskalí (#25)

milé děvče
křičí a pláče
smrká v kleče
slza ji teče

dostává křeče
tep rychle tluče
točí se do kolotoče
jako malé káče

spatří místního lupiče
přes potok skáče
tmavý stín se za ní vleče
lesem hbitě uteče

bílý šat svleče
z trsu zvadlého petrklíče
v dlani muchlá chomáče
záhadně se rozteče
Video: Čarovna literární: Lukáš Vlasák, Jiří Petrák a hosté (7. 3. 2014)
  
Přejít na archiv videí

Fotogalerie

 

   
   
Sdílej přátelům
  
 
Klíčová slova: básně na duši, osobní básně, básně o citech, vyznání básní, sbírka básní, autorské psaní, z duše mé, básně o zoufalství, básně o spaní, odpuštění básně, bolest duše báseň, básně nikdy víc