Lvov, Rovno a Karpaty - Dva týdny po Ukrajině (leden 2018)

Vánoční Karpaty, Lvov a Rivne

2.1.2018: Cesta na Ukrajinu
Vyjíždím v půlnoci busem po novém roku z Prahy přes Krakov, Rešov a Přemyšl k Medyka hraničnímu přechodu, kam se dostávám po 14 ti hodinové cestě. U polského obchodu Biedronka lidé přichází z ukrajinské strany s cigaretami a vodkou dle povoleného množství.
Poprvé vyzkouším pěší turistický přechod přes hranice a jsem během 15 ti minut na Ukrajině ve vesnici Shehini. Nejezdí zde příměstský vlak, takže nastupuji na maršutku s místními přímo do Lvova. Projíždíme bahnité a děravé silnice na vesnicích, že se kolébáme ze strany na stranu. Sychravý večer v Lvově popíjím do půlnočních hodin, kdy pak přespím v parku.

3.1.2018: den v Lvově a přesun do Mukačeva
Není mi dobře, tak poležím do odpoledne. Odjíždím vlakem do Mukačeva v třetí narvané třídě společném (obsčij) vagónu. Lavice na sezení po třech z dvou stran se cestující tísní v malém prostoru, ale za to každý sleduje, co kdo dělá. V jednoho vagónu posedí kolem 130 ti osob. Jízdenku jsem zakoupil přes mobilní aplikaci, tak nemusím chodit na nádraží a vyberu si místo na sezení. Některé dálkové spoje mohou být brzo vyprodány o svátky či letní prázdniny, tak je dobré sledovat obsazenost vlaků než se dokola ptát ba nádraží. Na příměstské vlaky je zapotřebí vytisknout jízdenku na nádraží sdělením kódem. Večer se silně rozprší, že procházka centrem mi hodinu stačí a spíše hledám místo na spaní kolem řeky Latorica. Kaluže a bahnité vyjezděné cesty mi špiní boty a kalhoty.

4.1.2018: vlakem do Volovets a výstup do hor
Odjíždím zpětnou trasou z Mukačeva do Volvets. Nakupuji jídlo kartou v potravinách zhruba na tři dny. Především beru pohanku, která stačí bez vaření namočit do vody a je hotová, dále salám, ryby v konzervě, chléb, máslo a sýry.

Stoupám po červené trase z zasněžené vesničky kolem malého potoku. Vypadla mi z batohu plachta, tak běžím zpět ji najít. Kolem prochází turista Ilja (31 let), trochu anglicky hovořící, který plachtu našel. Společně stoupáme na vrchol Cycka (1219 m, Цицька). Poprvé vyšel do zasněžených hor na jednodenní tůru. Nikdy nenavštívil Evropu, tak si vyměňujeme mince, co ho zajímají. Nabídne mi namazaný chléb a čaj z termosky. Já mu na oplátku přiliji rum a Studenskou pečeť k zakousnutí. Rozcházíme se a já stoupám přes hory Temnatyk (1343 m), Plai (1323 m), Velký vrh (1598 m, Великий Верх). Během stmívání prudce fouká vítr, který se sněhem mi z bundy udělá krunýř. Zahlédnu tři Ukrajince za mnou a při nulové viditelnosti je hledám po hlase. Baterka v mobilu mi zamrzla, takže nemám GPS. Setkávám se s Ukrajinci - Ilja, Stanislav a Alexandr, kteří mají stejný problém s orientací. Hlavní je najít rovný povrch k postavení jejich stanu. Na mírném kopci srovnáme terén odhrabáním sněhu. Stan je určený max pro tři, ale v nouzi mě tam nechají a já jim pomohu se stavbou. Ohřejí sníh v plynovém vařiči a nabídnou mi něco k zakousnutí. Jak bývá zvykem, tak zapíjí hostinu vodkou.

5.1.2018: Kempování v týpí u vodopádu Šepit
Vítr nepolevuje a nikomu se nechce vylézt ze stanu. V noci narážel sníh do stanu, jakoby bouchaly medvědi. Sestup mokrým sněhem jde rychle a tak se dostáváme k řece Ploshanka, kterou přecházíme na lyžařskou trasu. Přicházíme k stanu ve tvaru týpí z kovové konstrukce. Uvnitř leží Turek Kadib, kterého překvapujeme návštěvou. Vypráví nám, jak dva měsíce putuje z Turecka přes Rusko, Bělorusko a Ukrajinu autostopem bez peněz. Nabízí mi na ochutnání jeho oblíbenou kořalku Medovichu. Ukrajinci navaří rýži s kukuřicí, slaninou a bohatě nás pohostí. Rozhodneme se tu společně zůstat jednu noc. Kadib nanosil dříví kousek od chat, ale kvůli vlhkosti je těžké ho zapálit. Za hodinu naštípané třísky chytnou a my můžeme sušit věci a vařit na ohni. Týpí má dva východy a v střeše díru, takže čoud uniká ven.

6.1.2018: cesta do Mizhhirie
Většina z nás balí věci a já odpoledne vycházím do vesnice. V nižší nadmořské intenzivně prší, když teploty přes den dosahují 5°C. Dlouhá cesta v mokru po silnici mě začíná unavovat a začínám hledat místo na spaní, protože chůze je dlouhá. Dnes je Štědrý den na Ukrajině, že mi nabídne odvoz hodný pán do Mizhhirie ve vzdálenosti 20 km, kam mířím.

7.1.2018: na vrchol Merša a sestup potokem
Rozhodnu se na další postup do hor z Mizhhirie na vrchol Merša (1317 m, Мерша). Stoupám do kopce přes vyježděné bahnité cesty. Začíná se tvořit mlha a více šlapu mokrým sněhem. Často vybočuji z cesty, tak musím neustále sledovat mapu a stopy v sněhu. Po přestupu přes vrchol bych se měl vydat na Koločavu, kam ale nedojdu. Prudce sestupuji mokrým sněhem k potoku, kterým pak musím neustále brodit. Z obou stran se nedá jít kvůli svahu. Sestupuji tři hodiny potokem a prodírám se napadanými větvemi. Přes sníh také není vidět, kam došlápnu. Docházím k polo rozpadlé maringotce po dřevorubcích, kde z části chybí střecha. Ochrání mě bohatě před deštěm a v méně pravděpodobném případě zvířectvem jako medvědi.

8.1.2018: z hor do Khust a cesta do Užhorodu
Zbývá mi ujít dvě hodiny cesty do vesnice Vuchkove. Nacházím několik zdevastovaných ubytoven, které prozkoumám zvenčí. Stopuji maršutku do města Khust, odkud vyjíždí vlak a vzdaluji se od Karpat. Zarezervuji si jízdenku do Užhorodu. Ve městě si najdu bezpečné místo u řeky Uzh na hřišti, které je ze stran oplocené.

9.1.2018: den v Užhorodu
Chladné ráno strávím na nádraží, abych se ohřál a nabil mobil. Jednu zástrčku u sedaček později vypnou. Často na nádražích je boj, kdo si nabije mobil jako například v Lvově, kde zástrček je kolem deseti plně obsazených.

10. + 11.1.2018: cesta do Lvova

12.1.2018: z Lvova do Rivne
Nakupuji od nádraží mé oblíbené, čerstvé a teplé pirožky s mletým masem či bramborami za 8 hřiven. Malou kávu z automatu koupím od 3 hřiven a velkou od 8 hřiven, což je velmi levné na naše ceny. Na nádraží na mě čeká bratránek. Poté vyjíždíme do centra na nákupy.

13. + 14.1.2018: na vesnici do Rohačiva
Odjíždíme k babičce na vesnici do Rohačiva (Рогачів). Probíhají tradice Vánoc a i kolem domů chodím koledníci pro sladkosti a nějaké drobné. Sypou oves u babičky v domě na koberec a zpívají písně. Připravujeme tradiční hostinu z vynikajících domácích surovin. Jím tradiční pokrm Kuťa (oves, med). Dále mé oblíbené holubci (zelí, mleté maso) a cholodilnik (vepřové maso v želatině).

15.1.2018: cesta do Dubna
Poznávám Míši dobré kamarády Lubomíra (kmotr) a Natálii. Vyjíždíme z města kousek k Dubnu na Tarakanivskou pevnost (Тараканів форт). Nachází se zde dlouhé tunely, kde ve tmě spatřuji pár krápníků. Procházíme pevnost se světlem, protože tu můžeme spadnout do díry. Jelikož místo je dál od města, nacházíme méně lahví od alkoholu, jinak je to perfektní místo na kempování. Po menším výletě dojíždíme do Dubna se najíst a navštívit zámek (Дубенський замок).

16.1.2018: zpět do Rivna

17.1.2018: nákupy v Lvově
Vyhledávám starou elektroniku nabízenou přes server olx.ua, co je obdoba našeho českého Bazosu. Domlouvám si schůzku po telefonu ke koupi mobilu. Poplatek za výběr z bankomatu vychází kolem 110-160 hr, ale potřebuji hotovost, tak beru větší částku.

18.1.2018: odlet do Vratislavi
Potvrzuji odbavení do letadla (check-in), které mohu zdarma provést mobilní aplikací od 48 hodin do 3 hodin s Wizzair. V co nejkratším čase potvrzení mi jsou nabízena lepší místa k sezení. Mám volné troj sedadlo s větším prostorem pro nohy. Zároveň s nikým nesedím, tak mám více prostoru k umístění zavazadla do úložného prostoru.