Ejlat, Timna - Týden v Izraeli (prosinec 2019)

4 dny napříč Negevskou pouští v jižním Izraeli

20.12. - noc ve Vratislavi
Odjíždím se zpožděním z Prahy do Vratislavi novým vlakovým spojem od Leo Express. Po unavující cestě se vydávám do vyzdobeného centra. Zima mě ihned probudí do aktivního režimu. V ulicích to vypadá jako v Kyjevě nebo jiném městě východního bloku. Většina lidí potácející po alkoholu. Až mě procházka ve dvě ráno přestane bavit, přečkám noc na nádraží, odkud odjíždím v pět ráno do Varšavy.

21.12. - den ve Varšavě
Docela jsem si odpočinul v autobuse a nyní se vydávám do centra Varšavy.

Vycházím na západní straně (Varšava, Zachodnia) přes řeku Wisla až k nádraží Żerań. Večer odjíždím vlakem do Nowy Dwór Mazowiecki nedaleko letiště Modlin. Je vzdálené zhruba 40 km od centra. Ze stanice bez výdejny lístků cestuji zdarma.

22.12. - odlet do Izraele
Přespávám venku v křoví na ranní odlet do Izraele. Zvolím špatný plán, když začne pršet a namoknu. I přes to jsem mohl spát v osvětleném terminálu na nepohodlných sedačkách. Přísedím s párem u okna. Letadlo se připravuje k přistání, kdy se otáčí nad Ejlatem. Tenhle pohled spolu na záliv je neskutečně úžasný. Nyní klesá 15 km na nové vybudované letiště Ramon. Kontrola pasu a pár otázek proběhne rychle.

Koupím si jízdenku v automatu za 4.20 ILS. Vše je na letišti naprosto přehledné a super moderní. V lavičkách jsou zabudované zástrčky i s USB, avšak některé ještě nefungují. Do půl hodiny jsem v centru Ejlatu.

Už východem ven mě ofoukne vítr, který snižuje pocitovou teplotu. Jako pěknou podívanou tu mají potulující kočky, které krmí granulemi místní. A samozřejmě nespočet restaurací, barů, pouťových atrakcí a obchodů s luxusním zboží. Procházím klasicky pláže do východu slunce. Poté zajdu dokoupit do supermarketu jídlo na cestu pouští. Ještě si naberu 4 litry vody z fontánky na ulici do lahví. Celkově mám dost těžký batoh. Stoupám do kopce po černé trase, kde se nachází u skal hřbitovy, což není úplně ideální k přespání. Dále tu opodál kempují s karavany, kde mají mnozí klid z města.

23.12. - cesta z Ejlatu do pouště
Přespal jsem hned u cesty v křovinatém žlabu chráněn před větrem. Časně ráno vyjíždí sportovci na trekových kolech do přírody.

24.12. - cesta do Timna NP
Procházením skalami se mi nabízí nádherné scenérie až k hraničním horám Jordánska. Cítím nadměrné nadýchání prachu a z toho neustále smrkám krev z nosu.

Vycházím z kempu zásoben vodou najít své oblíbené místo za skalou k utáboření. Avšak kvůli špatné orientaci ve tmě odbočím dříve do skal. Periferně zahlédnu zvíře bez známek agresivity, přičemž jsem v klidu a nehýbu se. Vypadá jako pes, vlčák, ale podivně chrchlá jako prase. Ve svém teritoriu mě následoval až jsem se od něj vzdálil a našel místo k přespání. Najdu klacky k rozdělání ohně. Zcela nečekaně našlápnu do bahnité louže a ihned ustupuji. Občas tu bývají bleskové záplavy. V noci začne silně foukat vítr, který mi rozfoukává oheň. Se suchým dřevem plápolá intenzivně. Udělám si polévky a uvařím rýži.

25.12. - Timna NP
Zdlouhavou chůzí mám natažený sval na chodidle, tak se snažím rozhýbat. Následuje bolest hlavy a zvracení ze slunce, což nemohu jíst ani pít. Také jsem si spálil krk ze slunce, protože si zakrývám vlasy do čepice, aby se mi nezaprášily. Budu si muset na den odpočinout.

26.12. - odlet do Bratislavy
Dostávám se poblíž vesnice Be er Ora nedaleko letiště. Našel jsem si tu předtím starý nábytek, který mi vloudil myšlenku natočit klip. Na rovném místě postavím křeslo, postel, stolek, sud a mikrovlnku. Následně vymýšlím scény, které s rekvizitami utvořím. Přespávám v pohodlnému křesle přikryt prostěradlem. Nejhorší je dýchat neustále prach, protože jsem na něm předchozí dny spal na zemi. Avšak nemohu si vynachválit pohled z křesílka na hvězdy. Už v šest ráno netrpělivě vyčkávám východ slunce za horami Jordánska. Vše mám dobře promyšlené, tak fotím a natáčím o sto šest s příchodem světla.

Po deváté ráno balím batoh a vyrážím na letiště. Ještě před terminálem se najím a přeskládám věci v batohu. Ochranka neustále dbá na přísnou kontrolu i u budovy, že nahlíží pravidelně do odpadkových košů kvůli bezpečnosti. Jako obvykle celý proces odbavení zabere hodinu. Z toho půl hodiny čekám ve frontě k krátkému pohovoru. Z delších letů mi není dobře, tak příletem do Bratislavy pociťuji nevolnosti. Hodím do automatu dvě eura ve zmatku do přihrádky na bankovky. Pak správně do přihrádky na mince. Vytiskne se lístek, ale pak se celý zařízení zablokuje. Odjíždím vlakem přes Brno na Prahu domů.