Kazachstán - Na cestách (březen-květen 2018)

3
kategorie: cestovani 
18.3.2018

Putování měsíc po Kazachstánu vlakem do měst jako Astana, Karaganda, Balchaš, Almaty, Kapchagay, Semey, Pavlodar a návštěva národního parku Altyn Emel v období od března do května roku 2018.


Video

Fotografie

Odpočinek na vyhlídce / BudapešťDva dny v hlavním městě s teplotami do -20°C / Astana, KZ Karaganda, KZKaraganda, KZKaraganda, KZKaraganda, KZKaraganda, KZKaraganda, KZKaraganda, KZJako rosnička vylezu po žebříku. Přišlo jaro a ve městě taje sníh / Karaganda, KZstaré paneláky / Balchaš, KZstaré paneláky / Balchaš, KZDenis a Natálie opilý na odstřel...tankem / Balchaš, KZvýlet s Víťou / Balchaš, KZochutnávám první langman, výlet s Víťou / Balchaš, KZBalchaš, KZnoční nákupy / Balchaš, KZstaré paneláky / Balchaš, KZoldschool grafitti / Balchaš, KZRetro beer: Retro design pivní plechovky / Balchaš, KZBalchaš, KZBalchaš, KZledy povolují / Balchaš, KZkazašský tenge / Balchaš, KZBalchaš, KZPlavčíkova rozhledna třeba na spaní s výhledem na jezero / Balchaš, KZBalchaš, KZBalchaš, KZBalchaš, KZBalchaš, KZBalchaš, KZAlmaty, KZNáýryz - svátek vítání jara / Almaty, KZlyžařské středisko / Chimbulák, MedeoAlma-Ata 1000 let / Almaty, KZ Noc pod vyhlídkou Koktobe / Almaty, KZNoc pod vyhlídkou Koktobe / Almaty, KZPtačí hnízda / Almaty, KZAlmaty, KZAlmaty, KZVlakem do Kapchagay / Almaty, KZVlakem do Kapchagay / Almaty, KZJezero Kapchagay, řeka Ily, Altyn Emel NP, KZJídlo na 5 dní / Jezero Kapchagay, řeka Ily, Altyn Emel NP, KZJezero Kapchagay, řeka Ily, Altyn Emel NP, KZJezero Kapchagay, řeka Ily, Altyn Emel NP, KZJezero Kapchagay, řeka Ily, Altyn Emel NP, KZJezero Kapchagay, řeka Ily, Altyn Emel NP, KZJezero Kapchagay, řeka Ily, Altyn Emel NP, KZBílé pískovité cesty / Altyn Emel NP, KZZlatavé vysoké trávy / řeka Ily, Altyn Emel NP, KZZlatavé vysoké trávy / řeka Ily, Altyn Emel NP, KZŘeka Ily, Altyn Emel NP, KZŘeka Ily, Altyn Emel NP, KZŘeka Ily, Altyn Emel NP, KZSledování ohně / Altyn Emel NP, KZZpívající duna, Altyn Emel NP, KZSinging dune // Den na Zpívající duně a kempování s rybáři / +170km napříč NP za 7 dní do vyžíznivění / 4.den - Altyn Emel NP, KZbarevné písky - Atyrau, Altyn Emel NP, KZbarevné písky - Atyrau, Altyn Emel NP, KZhavarované auto / barevné písky - Atyrau, Altyn Emel NP, KZbarevné písky - Atyrau, Altyn Emel NP, KZbarevné písky - Atyrau, Altyn Emel NP, KZbarevné písky - Atyrau, Altyn Emel NP, KZkazašský tengeAlmaty, KZAlmaty, KZAlmaty, KZNight club / BarCode Almaty, Almaty, KZAlmaty, KZbešbarmak - Konina, národní jídlo / Almaty, KZOslavy v Pavlodaru s Danem, Den vítězství / Pavlodar, KZOslavy v Pavlodaru s Danem, Den vítězství / Pavlodar, KZOslavy v Pavlodaru s Danem, Den vítězství / PavlodarNa vyhlídce / Pavlodar, KZPavlodar, KZDřevěná věž - hra Jingle (Džengl) / NoCafe, Pavlodarna čaji / ruské Aktivity, Šachy, Jingle  a hádej, co jsem / NoCafe, PavlodarPavlodar, KZPavlodar, KZSlalom skate & penny board crew / Pavlodar, KZSlalom skate & penny board crew / Pavlodar, KZ

Text

Zápisky z Kazachstánu


14.3.2018 a 15.3.2018: cesta do Budapešti
Odjíždím ráno z Prahy přes Krakov do Budapešti. Cesta s přestupem v Polsku trvá mnohem déle, ale vychází levněji. Počasí nepřeje, déšť a zima a tak procházení centrem Krakova mi stačí dvě hodiny. Pokračuji nočním autobusem do Budapešti a spaním na sedačce se probouzím, že příjezdem ráno musím dospat do poledne. Vyšel jsem na pěknou vyhlídku od nádraží Keneföld na kopec Sashegy.

16.3.2018 až 18.3.2018: Budapešť
Nejčastěji pobývám pod vrchem Gellért. Přes most Ersébed Híd, kde protéká řeka Dunaj směřuji do hlavního centra. Večery se mnoho vypitých lidí potácí ulicemi. Potkávám pár Čechů v ulicích.

Z nádraží Nyugati jezdí přímý vlak k letišti Ferihegy, kam docházím 5 km k terminálu. Začíná se ochlazovat a z přeháněk začíná chumelit. Kvůli nepřipravenosti docela mrznu, protože přespávám venku.

Čekáním na odlet slýchám ruštinu spolu cestujících. Překvapuje mě diskman u jedné z dívek, co už jsem léta neviděl. V deset večer přilétám na letiště v Astaně. Vyplňuji formulář o třech řádcích, na který dostanu razítko jako v pase a bez problému jsem v vpuštěn do země. Noc přečkám na letišti. Pro přístup k internetu musím potvrdit kazašským telefonním číslem vstup na internet, tak požádám spolu sedící. Podobně i jinde v městě se přihlašuji k wifi.

19.3.2018: dva dny v Astaně
Vyjdu ráno z letiště pěšky do města o vzdálenosti 15 km. Vybírám tenge za dolary v centru za 319 tenge = 1 dolar. V malých obchodech nelze platit kartou. Podle předpovědi druhou noc bude -20°C, takže jsem zarezervoval nejlevnější hostel (Econom hostel) za 1000 tenge. Opravdu kompaktní hostel s deseti postelemi v místnosti. Jako na každých ubytovnách je zákaz pití alkoholu. Během večera přijdou spát nějací opilý mladíci. Už podle hlasu a očí je na nich poznat. Pamatuje si mě z letiště Korejec Yun, žijící v Americe, který se mnou letěl z Budapešti a přespí také na stejném hostelu. Avšak těžko si zapamatovávám Asiaty, který vypadají všichni stejně. Jako zkušený má dost nacestování. Hovoří skvěle anglicky a máme společná témata. Přiletěl do Astany v sandálech a hned druhý den od místních dostal boty a bundu. Taková je obětavost místních.

Astana je moderní velkoměsto uprostřed stepi, kde silně fouká vítr a panují kruté mrazy. Není příjemné se procházet po ulici ani si sednout na lavičku. Takže každou chvíli se ohřívám v nákupním centru. Nacházím skoro všude obchody s módou, zejména pro dámy, čehož tu je přehnaně moc jako dovozu nekvalitních výrobků z Číny.

20.3.2018: Cesta do Karagandy
Rezervuji si první jízdenku na vlak přes mobilní aplikaci hodinu před odjezdem. Nemusím si ji vytisknout, pouze pak průvodčí kontroluje pravost rezervace místa.

Ve městě, kde nejsou dostavěné chodníky, rozprostírají se velké rozmrzající kaluže, které musím obcházet. Na náměstí se v noci rozsvěcuje dekorace jako velbloudi, růže nebo oblouk.

22.3.2018: cesta na Balchaš a oslava Velikonoc v centru
Kolem osmi hodin mě čeká od rána cesta vlakem. Kvůli špinavým oknům vůbec nevidím krajinu, přeci jenom jedu čtvrtou třídou. Vlak je přetopený a nedají se otevírat okna. Začíná se mi špatně dýchat. Při vystupování pomáhám pánovi s taškami narvanými vodou snad o cca 15 ti kilo, které nemůže vytáhnout do vlaku. Hned na nádraží zvracím z horka v vlaku a potřebuji si na pár hodin odpočinout.

Přicházím do centra už za tmy a slyším hlasitou hudbu na náměstí. K začátku jarních prázdnin vystupují taneční skupiny a hrají djs pro mládež. Cítím, že jsem dost středem pozornosti na ulici. Lidé se otáčejí i povídají. Nikde žádní turisté.

Nechci chodit od města a lidé v ulici nevypadají nebezpečně, tak pospím u jezera na plavčíkově rozhledně. Kolem pláže se motají opilý lidé a přisedávají pod rozhlednu. Slezu dolů a poznávám Denise a Natálii. Popíjí pivo a dávají mi ochutnat sušené ryby.

23.3.2018: 2. den Balchaš / První pravá pohostinnost
Ráno prochází se psem Víťa (66), co mě vidí vstávat mezi keři u jezera. Okamžitě mě odvádí pohostit k sobě domů, kde mě přivítá jeho manželka Maruša. Ochutnávám domácí rizoto a kysané zelí s mrkví. Vyjdeme si po městě nejprve na kopec k jezeru, kde nepěknou dominantou je továrna na zpracování mědi, která čoudí všemi barvami. Zde se také dřív vyráběly autobusy. Posedíme v vyschlém parku, kde nezalévají a nestarají se o něj a také fotbalovém hřišti. Po národní sportu jízdy na koni je zde populární fotbal. Jakmile se zeptám, kde je bazar, ihned tam jdeme a rázem mi kupuje tílko. Ani se neptá, jestli chci, ani si nevybírám, co chci. Netradiční situace. Jako člověk na penzi mě chce pohostit. Všude říká můj původ. Po oznámení, že v Čechách jíme vepřové, hledá, kde vaří vepřové. Zajdeme do bistra na langman, poprvé ochutnám národní jídlo. Obědvává pivo a jakmile zjistí, že je drahé než si představoval cenu z obchodu, začne zvyšovat hlas na číšnici. Ani nedojím a odcházíme. Ještě při zaplacení servírka něco řekne v tom smyslu, že mě tu v zimě viděla. Víťa se jde podruhé zeptat a pak servírka neví. Náhle Víťa mi začíná nedůvěřovat, že v Kazachstánu nejsem poprvé a označí mě za špióna z Krymu. Jdeme na policii ověřit pravost dokumentů, ale muž u přepážky nás neřeší. Tady situace nikam nevede, tak mi začne věřit. Vcházíme do army obchodu a kupuje mi kšiltovku. Následujeme pár kroků do hospody popít. Manželka mu vzkázala koupit chleba a mléko. K tomu nakoupí láhev vody a doma si ji vypije, jak je velký pijan. Přivolal si do bytu ukázat mi svoje dcery Naďa (starší) a Nataša. Prohlížíme si album. Jakmile usne, odcházím z bytu. Na cestu ještě dostávám 500 tenge od jeho ženy.

Počítám pátý kebab, co jím v Kazachstánu a vždy se dostaví průjem. Ty řídké omáčky hned cítím, že mi nesednou. Avšak dám si místo toho k obědu langman. Dost často svačím Samsou (самса). Chutná a vypadá jako Pyrožky z Ukrajiny. Je to mleté maso v listovém těstě ve tvaru trojúhelníku. Přihřejí vám Samsu v mikrovlnné troubě, že pak chutná teplá nejlépe.

24.3.2018 & 25.3.2018: 3. - 4. den Balchaš
Ve městě netřídí odpad a odhazují odpadky kamkoliv. Avšak pláž udržují docela čistou. Po večerních toulkách poznávám típka říkající Justin. Nechám si u jeho kamaráda batoh s malým pocitem důvěry a vyrážíme taxíkem do klubu. Celkem jich objedeme pět. U jednoho stolu posedíme s holkami a pak mi ukáže své známé. Chce udělat dojem na kamarády, tak předstírám, že hraji za fotbalový tým v Čechách. Hned odvětí, že znají z naší země gólmana Petra Čecha. Co mu půjčím podruhé peníze, tak později mu moc nedůvěřuji. Rodina mu umřela, spí na ulici a tvrdí, že normálně pracuje. Spíše se topí v minulost a chová se jako samotář.

26.3.2018: Okolí města Balchaš a cesta do Almaty
Obcházím břehy od jezera Balchaš na východ. Fotografuji staré domy a v dáli města továrnu. Také navštívím otevřený hřbitov, kde se pasou krávy a válí spousta odpadků.

Večer odjíždím nočním autobusem do Almaty. Není třeba rezervovat místa v předstihem jako u vlaku. Kolik jízdenek prodají, tolik autobusů přistaví k nádraží za cenu 3500 tenge.

27.3.2018: první den v Almaty
Špatně jsem se vyspal v autobuse, tak hledám místo ke spánku u nádraží Sairan. Pár hodin poleží a posilním se energy drinkem Gorilla, nejprodávanějším ve stáncích.

Prvně vyzkouším dopravu metrem za pouhých 80 tenge jezdící každých 10 minut ve dne. Někteří lidé se prý kvůli zemětřesení v Almaty bojí jezdit metrem. Začíná 10 minut pěšky od nádraží Alma-Ata 2. U vchodu i uvnitř metra stojí hlídači. Před vstupem nechávám zkontrolovat rentgenem batoh. Přijíždím do stanice Abaj. Jedná se o nejníže položenou stanici v podzemí na světě o 78 metrech pod zemí. Pak dlouho trvá dostat se eskalátory k východu. Pokud někdo nerad jezdí metrem, tak silniční hromadná doprava stojí 150 KZT za jednu jízdu. Platí se při výstupu, kdy dostanete jízdenku. Takže v případě revizora by měl čekat venku. Pro časté jízdy většina místních má kartičku s předplacenými jízdami.

Silniční doprava je velmi hustá a řidiči jezdí svižně. Hodně policistů pokutuje za rychlou jízdu a hlavně parkování. Oproti Evropě v supermarketech jsou milé prodavačky. Důvodem možná, že nejsou obchodní řetězce tak přecpané a v klidu prohodí pár slov. Posedávám v supermarketu, abych si dobil elektroniku. Přisedává si ke mně Asantegi Azamat, který pracoval 7 let v Korei. Dává mi plno tipů, co podniknout ve městě a kde se dobře najíst či napít. Po rozloučení si přisedá stará paní (60), která je věřící a vypráví jak také navštívila Ukrajinu. Večer už si jen dám šašlik. Jedná se o maso na špejli s cibulí, avšak moc se nezasytíte.

Almaty (Алматы) má ve znaku sněžného levharta (Irbis horský). Jedná se k největší město Kazachstánu, které bylo dříve hlavním. Almaty bylo původním názvem Alma-Ata (jablko-otec). Tak není divu, že na nádraží narazíte na desítky prodejců jablek.

28.3.2018: Výlet na Medeo a hostel
Vstávám blízko nádraží. Využiji opět metro, protože městská doprava je velmi ucpaná. Mnoho lidí normálně stopuje a dává řidiči nějaké drobné. Takže je normální, že na ulici se v noci nebojí stopovat i ženy. Z centru města, zastávka metra Abaj (Abay), nasedám na městský autobus směr Medeo za 150 KZT. Přijíždím do horského střediska, kde se objevuje sníh. Pokračuji pěšky po silnici zhruba 6 km kopcem do lyžařského střediska Chimbulák (Шимбулак). Déšť se v vyšší poloze mění na sníh a cítím větší zimu. Nazpět se vracím maršutkou za 300 tenge do střediska Medea a následně městskou dopravou za 150 tenge. Abych si odpočinul a vykoupal se, využiji nejlevnější hostel v Almaty (Park hostel) za 1200 KZT. Překvapuje mě nadstandardní vybavení ze starého nábytku, nabízený servis jako čaj s jídlem a sprcha. Dostávám také čisté povlečení a ručník. Co spím v druhém hostelu, tak je velmi přetopený, taky protože v pokoji spí více lidí.

29.3.2018 až 31.3.2018: Almaty
Tři dny v Almaty

31.3.2018: Vlakem do Kapchagay
Odjíždím vlakem do Kapchagay, stejnojmenného jezera. Spolu přísedí stará paní, která také cestovala po Evropě. S každým různého věku se dá dobře popovídat i jak cestuji v 4 třídě (Plackartnyj), že kupé je otevřené a všichni na sebe vidí.

1.4.2018: Taldykorman a cesta do Altyl Emel národního parku
Vstávám u města Kapchagay, když ráno přijde malá přeháňka. Začíná mrznout i sněžit. Přes hodinu prochladlý stopuji u dálnice maršutky a auta, protože z města nic nejede v neděli na Šengendy ve směru Sary-Ozek. Kolem se nachází desítky prestižních kasín. Nasedám do auta k dvěma típkům (ulan935_), co mají namířeno za příbuznými řešit svatbu. Jedu s nimi až do města Taldykorman, když mi nabízejí výlet a já souhlasím. Zastavíme u silnice ochutnat domácí samsu. Ovšem jako koule, dost masitá a sytá. Také ochutnám kousek velmi slaného a tvrdého sýra (Kurt), co prodávají po kuličkách. Přejíždíme nádherné hory a daleké stepi, kde na kilometry nikdo nežije. Příjezdem do města si vyměníme čísla, protože mi dávají pár hodin na prohlídku města a oni navštíví mezitím známí. Opět se střetáváme a odjíždíme z Taldykorman. Konečně vystupuji u vesnice Šengendy. Ani nestopuji a z vesnice do vesnice Kerbulak mě nabírá ze služby policajt Ulan. Poté se začíná stmívat a už jdu po svých dojít 20 km k hranici národního parku. Zde cesta vede už jen po štěrku. Pár dělníků projíždí dodávkou kolem a ještě mi nabízí teplou bundu. Většina lidí neříká v ruských zemí jedu na jezero, ale jedu na moře kvůli rozsahu vodní plochy.

2.4.2018: Od začátku NP / 2.den - Altyn Emel NP
Postupuji dále podél jezera Kapchagay a řece Ily. Docházím k posledního domu odkud začíná národní park. Důležité, že vstup pěšky a spaní v národním parku je zakázáno. Je možné navštívit park džípem s průvodcem nebo na kole po vyznačené cyklo cestě a za jeden den ujet trasu k zpívající duně a zpět. I přesto vydávám se po svých sám bez průvodce. Musím tedy jít dál od cest a od lidí a neupozorňovat na sebe. Později poslouchám hudbu a jak neslyším, zastaví místní pán s úsměvem na rtech. Jak říká: “já tebe neviděl, ty mě neviděl”, ihned pokračuji dále od cesty. V parném dni ztrácím tekutiny a nemohu pro vodu k řece. Cesty

3.4.2018: Od konce jezera Kapchagay dále / 3.den - Altyn Emel NP
Spatřuji jedno auto za dva dny
Filtrování žluté vody
Všude rákosí a bažiny
Zajíci a mnoho děr
Krocani

4.4.2018: Den na Zpívající duně a kempování s rybáři / 4.den - Altyn Emel NP
Říká se, že duna foukáním větru vydává zvuky a tudíž zpívá. I když neustále foukal vítr, tak to neznělo hudebně. Nesvištělo a nevydávalo zvuky. Možná také důvod, že jsem byl pouze na protilehlé duně.

Návštěvnost za rok 2017 je pouze 5-7 tisíc turistů.
Vlci a hyeny

5.4.2018: xxx / 5.den - Altyn Emel NP
Ty mě neviděl - já tebe neviděl.

6.4.2018: Atyrau a cesta z NP do vesnice xxx / 6.den - Altyn Emel NP

7.4.2018: autostopem z Altyn Emel k hranicím Číny: guesthouse
Skály Aktau se cestou postupně zmenšují ke konci národního parku. Jdu přímou cestou podle mapy GPS přes kopce. U vesnice Aydarly nacházím rozlitý potok v poli, kde si načepuji vodu. Moc se těším až nakoupím dobré jídlo v obchodě - mléčné výrobky a sladkosti, co mi chyběly. Zde nejezdí maršutka, tak jdu pěšky. Za vesnicí pěstují na obrovské ploše hektary jabloní. Právě i v obchodě jsem kupoval lahodnou místní limonádu. Přírodní chuť mi připomínala trochu nahořkle podzimní jablka. Trochu mě vyzpovídá místní pracant, co v vesnici dělám. Po hodině stopuji a nasedám do auta mířící na Almatu. Po dvou hodinách jízdy vystupuji u dálničního obchvatu.

Toičupajf z vesnice Karatogan (Каратоган) města Narynkol u čínských hranic. Poblíž protéká řeka Tekes.
Buďto jste jejich host nebo vás označí za špióna.

8.4.2018: Od hranic Číny do Almaty
Přijíždíme do centra Kegenu. Hned dostávám informaci od taxikářů, že hranice je otevřená až od května a tudíž jsem tu zbytečně. Začíná chumelit, protože město se nachází v 2000 m.n.m., tak tu mrzne. U autobusové zastávky stojí desítky aut s nabídkami odvozu. Standardní cena svozem do Almaty stojí 2500 KZT, ovšem dohodnu se na 3000 KZT. Jakmile se auto naplní, přistoupí místní, tak vyjíždíme.

9.4.2018: zpátky do Almaty
Odpočívám večer na autobusovém nádraží v Almaty. Mohu si dobít mobil a připojit se k wi-fi. Začíná se mnou hovořit opilý místní. Hned vedle přísedí pár Tairmelan (Tima) a Lazat (Liza), kteří pospávají. Zjišťuji, že spolu čekají dítě doslova na ulici. Mají problémy s rodiči i penězi, když se údajně potřebují dostat do rodného města Semeň. Původně pracoval Tairmelan v Almaty pro českou banku jako poradce po telefonu. V půlnoci zavírají nádraží a tak si uděláme procházku městem. Hodinu se za námi vtírá opilec z nádraží, že ho to pak přestane bavit a odejde.

1.5.2018 - 5.5.2018: život v Almaty
Pouliční hudba
Arbat - místo umělců - živá hudba - kytara, piáno, saxofon
Mega park
Ženská s dítětem pracující v Dubaji
Dino park - Dostyk plaza
Oděv holek: Tommy jeans džínová bunda a Nasa trika
Hry na ulici: Strefování mezi dvě plechovky míčem nebo půjčení starého kola

6.5.2018: cesta do Semej (Semipalantinsk)
Jedu autobusem na nádraží Alma Ata 1, které je vzdálenější od města, zhruba 10 km. Nakupuji jídlo na cestu jako grilované kuře, chléb a jablka. Čeká mě totiž 17 hodin cesta vlakem. Po půl hodinovém zpoždění napojování vagónů vlak je připraven. Jak kupuji jízdenky do nejlevnější třídy, musím až k poslednímu vagónu. Je jich kolem třiceti, že musím nastupovat až za nástupištěm. Cestou se dávají cestující do řeči se mnou, pak už jen slyším vagónem debatu, jak vyslovují mojí zemi. V jedenáct večer přestupuji do jiného vagónu stejného vlaku, protože mám cestu na dvě jízdenky. Avšak zjišťuji, že jízdenka byla na vlak, co odjel půl hodiny předtím. Vymluvím se průvodčím a i přesto bez rezervace posadí mě do kabiny s prádlem. V pět ráno už vystupují někteří cestující, tak pospím dvě hodiny na posteli.

7.5.2018: den v Semej
Vycházím z nádraží Žana (Жана-Семей) posnídat na hřiště. Začínám pociťovat zimu kvůli chladnému vzduchu z rána. Přichází místní z paneláku v tričku mi dát bundu, přesto ji nepotřebuji a je velmi laskavý. Další pár mě varuje na nebezpečné lidi ve městě, vypadají zanedbaně jako alkoholici, abych si dával pozor na věci. Jedná se o chudé opilce, avšak tolik jich nepotkám. Přecházím most řeky Irtyš, jedná se o dominantu města. Od odpoledne na náměstí připravují pódium k oslavám 7. a 9. května dne státního svátku. Vystupují dětské taneční skupiny, zpěváci, policajti se svými manželkami v svatebních šatech a na konec to nejlepší, vojáci se svým cvičením. Jako rekvizity jim dobře slouží zbraně a předvádějí boj mezi sebou. Ke konci završí vystoupení lidskou pyramidou se vztyčenou vlajkou. Jinak je zde několik stánků s pochutinami a šlapací tříkolky k zapůjčení nebo elektro autíčka pro nejmenší.

8.5.2018: cesta do Pavlodaru
Vyřizuji si maily, plány dalších cest a opravuji foťák, který jsem dodělal na poušti v Altyn Emel NP. Teď už se nevysunuje optika a nemohu fotit. Odjíždím prvně moderním vlakem z Semej na Pavlodar. Opět musím až na konec nádraží do 26. stého vagónu do nejlevnější třídy. V posledních sedadlech posedávají průvodčí, tak se zvědavě ptají a prohlíží si můj pas. I když vlak je jako nový s moderními zásuvkami, cesta je pomalá kvůli stavu kolejích. Neustále slyším: “ty dym, ty dum”. Ve dvě ráno vycházím od nádraží přespat za koleje. I když dobře nevidím ve tmě, podle velikosti zahlédnu čtyři krysy. Musím dál, kde nejsou odpadky a nepřitahují havěť.

9.5.2018: oslavy v Pavlodaru
Už od poledne vystupují na náměstí dětské sbory a taneční skupiny k oslavě svátku Dnu vítězství. Jsou oblečení v krásných tradičních krojích. Procházím desítky stánků prodávající šašliky, že snad nic jiného nenabízí. Posedím a pojím lahodný šašlik z ovčího masa s cibulí a chlebem, malá porce i vcelku drahá za 1000 KZT, k tomu čaj s mlékem v kelímku za 350 KZT. Ve 4 odpoledne hudba utichne a program ukončí, pak začnou pokračovat od osmi hudební kapely na hlavním pódiu.

Poznávám na koncertu Danekera (Dan, 24), Antonova (28), Sergeje (32) a Světu (30). Fotografujeme se a poté odcházíme z parku od řeky Irtyš. Rád mě ubytuje ve svém skromném panelákovém bytě, kde žije tři roky sám. S rodinou, pocházející z ruského Petropavlovsku, nemluví. Ukazujeme si pasy a náhodou zjišťujeme, že je Daneker o den starší než já. To je pěkná náhoda, smějeme se.

10.5.2018: poznávání Pavlodaru
Moc toho nenaspíme, protože Dan musí do práce na osmou ráno. Moc se ještě neznáme. Nechává mi v důvěře volný byt s klíčemi až se divím. Po včerejším flámu mi bolí hlava z pití alkoholu, tak jsem i rád být v pohodlí, že mohu odpočívat. Zjišťuji, že on i jeho kamarádi nepijí alkohol ani nekouří. Potkával jsem v Kazachstánu silný kuřáky i alkoholiky na ulici, že mě udivují kontrasty lidí. Daneker si zkrátil pracovní den a přichází po dvanácté. Pracuje v nemocnici a jeho funkcí je obsluha všech nemocničních počítačů. Můžeme vyjít do centra, aby mi ukázal město. Zamyká a nechává klíče za dveřmi pod rohožkou, druhá věc, co mě udivuje. Prý, kdyby přišli jeho kamarádi na návštěvu, aby si otevřeli. Opravdová důvěra.

Ukazuje mi mešitu (Белая мечеть имени Абдулфаттаха Рамазанова) se čtyřmi věžemi a vprostřed kopule ve tvaru vejce, což vidím poprvé a fascinuje mě to. Oba jsme stejně ateisti, avšak kocháme se architekturou. Pavlodar by se dal nazvat město parků. Je jich tu opravdu desítky. V nočních hodinách nepotkáváme žádný opilce v ulicích, ba ani lidi, až mi město připadá lidu prázdné.

11.5.2018: společenské hry / poznávání Pavlodaru
Zajdeme s Danekerem do čajovny Nocafe si zahrát společenské hry. Zde se platí za počet proseděných hodinách v podniku a samoobslužný servis je zdarma. Vaříme si čaje a pojídáme bonbóny. První hrajeme hru Džengl (Jingle). Jedná se o dřevěnou věž, kterou stavíme do výšky, tak že přemisťujeme dřívka než spadne, tak ten prohrává. Dále hrajeme dva šachové turnaje. Přicházejí jeho pozvání známí Nataša, opravdu introvertní osoba a pár Leňa & Saša, Arťom.

Hrajeme společně první hru Aktivity (rusky) a já představuji slova: трехколесный велосипед, битва, Lopatka, обход. Naštěstí to přečtu a předvedu pantonymou, že nemusím říkat nebo kreslit. Přesouváme se do druhé místnosti zahrát si stolní fotbal. Nemáme míček, tak hrajem hopsa koulí. Poprvé si vyzkouším hru Twister, kterou hrajeme až v šesti. Užijeme si plno srandy při neobvyklých polohách stoupáním rukama a nohama na barvy. Poslední hru zvolíme “Kdo je kdo?”. Nalepíme si na čelo kartičky a ptáme se otázkami kdo je kdo jako věci a živé bytosti. Vybral jsem náhodně žirafu a správně ji i uhodl. Po druhé ráno se vracíme do bytu.

12.5.2018: řešení cesty do Evropy / poznávání Pavlodaru
Daneker bude mít v srpnu 20 dní volno a moc rád by navštívil Evropu. Pas má zřízený a hlavní je, aby dostal vízum. Jak mi vysvětluje, je to podobné jako bych já Čech cestoval do Ruska. Tedy sepisování spousty dokumentů pro vpuštění do země. Prvně rezervace zpáteční letenky, pozvání od hosta nebo rezervace ubytování, plán cesty, zjištění částky na bankovním kontě (minimálně 60€ na každý den) a zdravotní pojištění. Zájem spolu cestovat má i Antonov, tak zajdeme ve města do několika cestovních kanceláří. Vracíme se do bytu popřemýšlet cestovní plán. Přichází poradit Světa, která navštívila 15 zemí jako student, zejména žila v Německu. Po úvaze hochů navštívit Amsterdam se Světou smějeme, že Daneker ani Antonov nepijí, nekouří či neberou drogy, jak je v tom populární město. Mají si vybrat místa Evropy, co je zajímají nejvíce. Tedy hlavní plán je návštěva Itálie za architekturou poté Marseille, Paříž, Berlín a zpět na Budapešť, odkud navazují levné lety s Wizz Air do Astany. Nebo také směr Riga - Saint Petersburg, kde má Daneker své rodiče, které neviděl dva roky.

13.5.2018: Vaření a nakupování / poznávání Pavlodaru
Danekera nebaví vařit a vetšinou jíme chléb a maximálně udělá salát. Rozhodnu se uvařit špagety, aby bylo teplé jídlo. Jako bývá zvykem, bílý chléb jako posvátný jí ke každému pokrmu, tedy i špagetám, což kroutím hlavou. Avšak výjimka, s bešbarmakem se chléb nejí.

Ještě jsem nepil Kumys, který je národní. Jedná se o kvašené koňské mléko s malým procentem alkoholu. Musí se protřepat jako kefír, taky aby dobře pěnil. Daniker koupí litr domů a ochutnám ho, avšak je dost kyselý a nechutná mi.

Ukazuji Danikerovi naše platidla z Evropy. Sbírá totiž bankovky a píše lidem ze Světa. Má sbírku zejména z Asie. Také jezdí slalom na bruslích. Koupil si profesionální brusle z Ruska. Avšak kvůli mrazům se dá jezdit pár teplých měsíců. V zimě jezdí s Antonem na ledních bruslích. V období května je řeka Irtyš rozlitá a cyklostezky u pláže jsou zaplavené. Avšak přes léto voda ustoupí a lidé se mohou i koupat v řece. Kvůli proudu řeky ne příliš daleko.

Večer koukáme společně na filmy z doby SSSR. Má totiž projektor a rád zve kamarády. Zaujala mě nejvíce krátká komedie Самогонщики (Samogonshiki), jak vařili načerno pálenku v lesní chatě.
Nebo dělníci na stavbě Operace "Y" a další dobrodružství Shurika (Операция „Ы“ и другие приключения Шурика).

Národní sport

14.5.2018: pojezd s bruslaři / poznávání Pavlodaru
Zajdeme na poštu poslat mi pohled domů. Očekává dopis s sběratelskými bankovkami z Indie a Brazílie, jak sbírá. V tom přichází Griša a Anna, jeho další známí.

15.5.2018: z Pavlodaru cesta do Astany
Dnes jdu nakoupit než Daneker přijde z práce. Uvařím totiž kuře a játra na cibulce s rýží.

16.5.2018: den v Astaně a cesta do Budapešti

Fakta o Kazachstánu
Stopnutí auta místo jiné dopravy za dohodnutou cenu
Nejhezčí ženy z Evropy a Asie v Almaty
Přísné a časté kontroly řidičů
Milý, komunikativní, pohostinní a ochotní lidé
Asiatky mluví Rusky
Nelze platit kartou v malých obchodech
Přetopené vlaky a hostely
Nákupní centra - 95% dámská móda
Silní kuřáci (alkoholici), ale i kontrasty
Volanty na obou stranách (auta z Japonska)
Pozdrav podání ruky i s neznámým několikrát za den při každém potkání
Lesbické vztahy
Dýška se v restauracích nedávají
4-5 dětí v rodině
Kontroly zavazadel na nádraží rentgenem

Cestovní plán

🚍 [2018-03-14 ST 09:40-17:05] Praha - Krakov / PolskiBus 91 Kč
[ID: 69]
🚍 [2018-03-14 ST 22:50-05:50+1] Krakov - Budapešť / PolskiBus 91 Kč
[ID: 72]
✈️ [2018-03-18 NE 12:15-22:30] Budapešť - Astana / Wizz Air 772 Kč
[ID: 55] RD1SPD
🚆 [2018-03-20 ÚT 16:30-19:55] Astana - Karaganda / 58 Kč
[ID: 116]
🚆 [2018-03-22 ČT 07:00-14:23] Karaganda - Balchaš / 80 Kč
[ID: 117]
🚍 [2018-03-26 PO 21:00-06:00+1] Balchaš - Almaty / 225 Kč
[ID: 118]
🚆 [2018-03-31 SO 18:49-20:55] Almaty - Kapchagay / 65 Kč
[ID: 119]
🚍 [2018-04-08 NE 13:30-16:30] Kegen - Almaty / Taxi 200 Kč
[ID: 120]
🚍 [2018-04-09 PO 07:00-11:00] Almaty - Biškek / Maršutka 97 Kč
[ID: 121]
🚆 [2018-05-06 NE 13:35-08:25+1] Almaty - Semey (Semipalantinsk) / 226 Kč
[ID: 122]
🚆 [2018-05-08 ÚT 18:46-02:00+1] Semey (Semipalantinsk) - Pavlodar / 106 Kč
[ID: 123]
🚆 [2018-05-15 ÚT 22:40-07:35+1] Pavlodar - Astana / 130 Kč
[ID: 124]
✈️ [2018-05-16 ST 22:25-23:55] Astana - Budapešť / Wizz Air 772 Kč
[ID: 56] YFJGHK
🚍 [2018-05-17 ČT 10:15-14:15] Budapešť, letiště - Bratislava / Regiojet 160 Kč
[ID: 75]
🚍 [2018-05-17 ČT 15:26-16:45] Bratislava - Brno / Regiojet 160 Kč
[ID: 150]
🚍 [2018-05-17 ČT 19:30-22:05] Brno - Praha / Flixbus 29 Kč
[ID: 151]
🔗 Kazakhstan Temir Zholy

Průvodce

Republika Kazachstán / Қазақстан Республикасы (Qazaqstan Respūblīkasy) / Республика Казахстан (Respublika Kazachstan)
Hlavní město
Astana
Rozloha
2 717 300 km²
Nejvyšší bod
Chan Tengri, 7010 m n. m.
Časové pásmo
+4 - +6
Poloha
48 s. š., 68 v. d. - mapy.cz
Počet obyvatel
18 556 698 (2017)
Hustota zalidnění
56 km²
Úřední jazyk
kazaština, ruština (úřední)
Náboženství
islám (53.7 %), křesťanství
Státní zřízení
prezidentská republika
Měna / Aktuální kurz
Předvolba
+7
Vízum pro Čechy
30 dní zdarma

Navštívená místa

[2018-03-18] Astana
[2018-03-20] Karaganda, Balchaš
[2018-03-31] Almaty, Kapchagay
[2018-05-06] Almaty, Semey, Pavlodar
[2018-05-16] Astana

Komentáře


Klíčová slova: Kazachstán, čech v Kazachstánu, Astana, Karaganda, Balchaš, Almaty, Kapchagay, Altyn Emel NP, Semey, Pavlodar