Kutaisi, Tbilisi, Kazbegi, Batumi, Mestia - Gruzie na cestách (září / říjen 2016)

Poznávání Gruzie - 21 dní (19.9.-9.10.2016)

19.9.2016 - Prohlídka Budapeště a cesta na letiště
Cesta autobusem z Brna do Budapeště
Népliget aut.áll. na letiště Liszt Ferenc a přesun do Kutaisi (David the Builder Kutaisi letiště). Prošel jsem si část centra města podél řeky Dunaj. Také jsem využil MHD za 35 Ft = 30 Kč / jedna jízda. Večer se spustil prudký liják. Noční let trval tři hodiny s časovým posunem 2+ hodiny.

20.9.2016 - Kutaisi
Na letišti se taxikáři vrhají na turisté nabízející odvoz i ubytování. Jdu krokem před nimi a ignoruji je. Kolem silnice u letiště pravidelně projíždí policie. Unavený vstávám až v deset hodin. Jdu z letiště přes Partskhanakevi a Ternali, kde mě nabídnou milí Gruzínci odvoz do města. Je slunečno a teploty dosahují 28 stupňů.

21.9.2016 - Cesta do Tbilisi
Přesouvám se z Kutaisi do Tbilisi 5 hodin ve vzdálenosti 221km za 8 lari. V kupé spolu cestuji s Finy a Rusy. Ve velkoměstě hned od nádraží se nachází spousta tržnic, kde prochází davy lidí. Nakoupíte čerstvé potraviny přímo od dodavatele levněji než v supermarketu. Hladový prosím o velký kebab za 8 lari. Jdu se projít městským parkem a unavený po půlnoci vystoupám na kopec pod televizní věž. Probouzím se několikrát za noc, což je velmi napínavé mít rozkouskovaný sen na několik dílů.

22.9.2016 - Tbilisi a poznávání města
Ráno před svítáním mě probudí starší pán, jelikož jsem ulehl přímo na cestě. Alespoň stíhám vyfotit východ slunce na čas. Pokračuji kolem televizní věže k ruskému kolu (Ferris wheel). Před sebou vidím výhled do 180° na celé město, což je opravdu nádherná vyhlídka. V potoce vyperu prádlo a sejdu do města.

23.9.2016 - Spaní na hřbitově
Procházím druhou část města kolem řeky Kura a z druhé strany se na návrší rozprostírají botanické zahrady. Dále procházím ulici do kopce přes kilometr dlouhou jen hřbitovy. Večer začíná nečekaně pršet, tak jsem ulehl na vyhlídce. Na hřbitově mají každé hroby piknikové stolečky a lavice s přístřeškem. Ulehám tedy pod střechu. Nacházím tam také prázdné láhve od alkoholu, což i Gruzínci zapíjí své nebožtíky, ale i hodně času tráví na hřbitově řekl bych i takovou formou pikniku.

24.9.2016 - Cesta do Stepantsmindy a výstup pod Kazbek
Vstávám od centra na sedmou a na čas odjíždím z Didube autobusové stanice v Tbilisi na sever do Kazbeki, dnes nově známou jako Stepantsminda v blízkosti hranic s Ruskem. Cesta trvá 2,5 hodiny ve vzdálenosti asi 150 km za 10 lari. Při stoupání zatáčkami do hor se nachází spousta hotelů a restaurací a hlavně kolem silnice úchvatná panoramata Kavkazu. Maršutka jezdí každou hodinu. Stoupáním se dostanete do 1750 m.n.m. Je to důležitý dopravní uzel do Vladivostoku. V maršutce bývá málo místa a vejde se do kolem 20 lidí. Rychlou jízdou, co řidiči jezdí a hopsáním si však nic nepřečtete. Vyjetá cesta džípy značky Delica, které vypadají jako krabice a jsou úzké na projetí všude a vysoké, vozí turisty do 2200 m.n.m. na krásný hrad Tsimba Sabeba. Ovšem vyšlápl jsem jsi to pěšky. Holý vrch bývá dost větrný, takže je nutné se přiobléct.

Dále jdu ušlapanou cestou, která je nebezpečně kluzká do sněžného pásma. V chvíli setmění přecházím sedlo Arša (2940 m.n.m.) a dostávám se k řece. Nacházím skvělé místo na přespání pod skalami. Jelikož nejsem vybavený do hor, mám na sobě rukavice z ponožek, dvoje trenky jako čepici, termo prádlo, několik triček, nepromokavé kalhoty a větrovku. Zapaluji svíčku a ohřívám si ruce. Za celou noc nenaspím ani hodinu. Zaliji pohanku v sáčku vodou a dám sj ji pod větrovku, aby změkla. Do rána ji mám hotovou.

25.9.2016 - Cesta zpět do nížin
Byla to opravdu dlouhá noc a s východem slunce jsem opravdu nadšený, zas plný energie a hřeji se. Avšak trochu jsem nachladl, takže neplánuji být další noc v horách. Přes řeku vidím dva stany. Přecházím a dozvídám se, že jsou to Italové připraveni dobýt vrchol Kazbek. Avšak počasí se pod vrcholem často mění a ne každému se to povede. V 17:00 hodin se vracím do Tbilisi.

26.9.2016 - Cesta do Batumi
Jedu 5 hodin z Tbilisi do Batumi vlakem za 18 lari. Vlak vypadá stejně jako český "City elephant", tedy dvoupatrový. Náhodou přísedím s Čechy, tak prohodíme pár slov. Po příjezdu na nádraží vybíhám pár set metrů na prázdnou pláž se vykoupat, vyprat prádlo a vyčistit výbavu.

27.9.2016 - Batumi a poznávání města
Rozvojové přímořské město Batumi, ve kterém je plno kasín, barů a mrakodrapů, působí na mě více nebezpečně. Jsou zde vidět kontrasty mezi bohatými a chudými, co žebrají na ulici.

Vstávám na kopci s výhledem na město a moře, odkud vede lanová dráha pro turisty a procházím město. Jezdím do západu slunce na penny boardu na bezvadné rovince kolem pobřeží. Od města u kamenitého břehu rozdělám oheň pro lepší atmosféru, když k tomu šplouchá voda.

28.9.2016
Ráno mě vzbudí déšť, který zesílí, schovávám se pod přístřešek bufetu, kde nacházím zástrčku napojenou na lednici, tak dobíjím elektroniku a následně sedím na nádraží. Liják celý den. Čas využívám promýšlením a plánováním dalších dnů. Zajdu na kebab a večer jedu osobním vlakem do Kobuleti 30 km vzdálených za 1 lari.

29.9.2016 - Cesta z Kobuleti do Poti na skejtu a neplánovaný hotel
Právě je po sezóně a v Kobuleti jsou prázdné pláže, zavřené chaty a prázdné barové stany. Město je dlouhé jak mé domovské Lovosice. Ujedu na penny boardu zhruba 40 km přes turisticky přímořské vesnice Shekvetili, Ureki, Grigoleti během dne. Co začínají svítit lampy, běží za mnou stále pes, jde se mnou přes les, k moři a zpět běží po silnici. Jde mi dost na nervy a nestojím o zvířecí společnost. Jede policejní hlídka, která pravidelně projíždí a vzápětí mě nabírá. Kolega policajt, hovořící Rusky, vypráví jak sloužil v armádě v Zvolenu u Bratislavy a o rozpadu Československa, na co vzpomíná. Už se nevykecám, že chci jen na nádraží a přijíždím do centra k hotelu Poti. Oukey. Dneska po deseti dnech si dopřeji komfort, zvlášť když další noc byl liják. Cena za hotel 40 lari za osobu po smlouvání. Myslím, že policajt a majitel se dobře znali, tak mu chtěl podfouknout kšeft.

30.9.2016 - Cesta do Zugdidi
V půl deváté odcházím z hotelu, v domnění, že by mi ještě zavolal majitel hotelu taxi, tvrdil jsem, že jdu nakupovat. Po čekání, až déšť opadne, procházím tržnice v Poti. Za 7 lari odjíždím do Zugdidi 60 km vzdálených. V garážích prodávají nový nábytek, oblečení a hlavně babičky nabízejí čerstvé domácí produkty jako ovoce, sýry a pečivo.

1.10.2016 - Cesta do Mestie národního parku Svanetie
Vstávám na sedmou u panelových domů. Jdu nakoupit na tržnici a čekám dvě hodiny na odjezd marštutky za 20 lari, než se dostatečně naplní. Zatím si povídám s Polákem a fotografem z Malajsie cestující po Turecku, Arménii a Gruzii. Víkend má být slunečný a již od rána je pohádkové počasí. Cesta z Zugdidi do Mestie trvá zhruba 4 hodiny s přestávkami na cestě. Ve dvě hodiny jsem na místě. Odpoledne si projdu město a večer vystoupám na vyhlídku nad městem. Po půl hodině se mi podaří rozdělat oheň, co jsem našel sušší klacky. Noc plná hvězd a teplo u ohně, že usínám maximálně na hodinku.

2.10.2016 - Výstup k jezírkům Koruldi
Dávám si poledního šlofíka a opaluji se, když je pěkně horko. Vyrážím pak dál přes džípy vyjetou cestou. Procházím přes přenádherné louky, kde se pasou krávy a koně. Opět potkávám z turistou z Malajsie, tak pokecáme o focení. Vidím před sebou výhled na ostré skály Ušba (უშბა, 4710 m.n.m., v překladu cesta do neznáma). Stoupám výš do setmění v tričku a kraťasech k malým jezírkům Koruldi, kde už je sníh. Rychle se obléknu a ulehám v polo otevřené boudě.

3.10.2016 - Postup dále
Po východu slunce fotím jezírka Koruldi (2740 m.n.m.). Jsou vcelku znečistěné malými živočichy jako pulci, mouchami, brouky, tudíž nabranou vodu filtruji před napitím. Stoupám po nestabilním suťovitým terénu přes lámající kameny asi tři hodiny. Před sebou vidím horské sedlo Гуль 2-й v 3300 m (gps: 43.096574,42.693785), kde je na vrcholu kříž.

Sestup dolů je třikrát rychlejší, že se dá po štěrku driftovat. Vracím se do stromového pásma za tmy. Vidím u cesty spoustu třísek od zničeného stromu bleskem a zde rozdělávám oheň. Parádní noc plná hvězd a bezvětří. Dovečeřím konzervu, naliji do ní přefiltrovanou vodu z jezera a udělám si polévku z bujónu, kafe a následně horkou čokoládu z nutelly.

4.10.2016 - Návrat do Mestie
V noci mi byla na spánek zima, nedal se udržovat oheň z třísek celou dobu. Přes den naopak dost vedro, až mi z toho bolela hlava. Navíc pět dnů cítím nevolnosti žaludku. Špatnou vodou či zkaženým jídlem je pravděpodobné. Večer mě maršutka odveze zpět do Zugdidi.

5.10.2016 - Z Zugdidi do Kutaisi
Už mi zbývá se vrátit do Kutaisi a poznávat okolí před odletem. Vyřizuji nějaké formality jako vytisknout si letenku?. Ještě, že mladí studenti rozumí anglicky, jinak bych se nedomluvil.

6.10.2016 - Tskhaltubo a Sataplia přírodní rezervace
Vstávám na pátou u řeky Rioni v Kutaisi, abych stihl vlak do Tskhaltubo. Dobíhám ulicí na minutu do vlaku a náhodou mám přesně 0,40 lari do automatu na jízdenky. To mám ale štěstí. Město je ve vzdálenosti 15 km a cesta trvá dvě hodiny. Vlak (električka) často přejíždí na jiné koleje a čeká. Navíc koleje jsou v mizerném stavu. Avšak to neřeším. Ve vlaku často starci hrají stolní hry o peníze a do toho kouří i s průvodčím.

Tak jsem v Tskhaltubo. Lidé jsou milý a vyptávají se odkud jsem a kam jdu. A často všude říkají, jak jsou Češi skvělí lidi, já kývám a odvětím, že Gruzínci jsou skvělí. Dostávám se z vesničky do Sataplia přírodní rezervace. Procházení trnitými keři je zdlouhavé a bolestné. Snažím se podle GPS dojít k jeskyni na mapě do svítání, ale marně. Utábořím se u kříže na kopci.

7.10.2016 - Páteční party v Kutaisi
Vracím se z rezervace na silnici a nasedám do maršutky za 1 lari k okraji města Kutaisi. Obědvám domácí pizzou z pekárny. V šest večer mám sraz s Matem, povoláním advokát, co bydlí v Kutaisi a rád komunikuje s turisty, kterého jsem poznal dva dny předem a kontaktoval ho. Prý má dost napito z minulého dne, tak sedíme v baru / restauraci Prague a dáváme si kávu. Mluví o situaci v Gruzii, jak se za posledních pár let změnila díky cestovního ruchu. Číšník k nám nechodí a to sedíme zapovídaní přes dvě hodiny, tak musíme na něj zamávat. Pak přichází Tamara, jeho z několika přítelkyň - kamarádek, co říká, že je v Gruzii běžné nevázat se na jednu osobu. Mluví lépe anglicky než Mate, co mi něco vysvětluje i v ruštině či němčině. Jeden čas pracoval na poště a učil se německy. Je to pak legrace poslouchat.

Oba pomalu odchází a připojují mě k skupince u stolečku lidí poznávající z různých zemí. Přísedí jeden Gruzínec, povoláním překladatel z angličtiny do gruzínštiny, co pořádá tyto setkání. Většina u stolu je z Ameriky a zrovna není má krevní skupina, co rozebírají politiku. Mluví srozumitelně, ale opravdu rychle. Tak jen přísedím a poslouchám. V 23:00 už jen vysedávám v klubu naproti obchodnímu centru FLO, kde hrál DJ. Do půlnoci jsou ulice prázdné a všude je ticho.

8.10.2016 - Nakupování a cesta na letiště

9.10.2016 - Odlet z Kutaisi do Milana (Malpensa)
Nespal jsem příliš, ale spíš polehával, abych nezmeškal let brzy ráno. Překvapení pro mě bylo, když mi zabrali nůž rybičku a nůžtičky na nehty, co splňovaly normy a jinde na letištích jsem prošel.

Přilétám do Milana Malpensa. Musím se dostat do 24 hodin na druhé letiště Milano Bergamo na přestup do Maroka. Cesta vychází vlakem či busem 18€, což mi přijde dost a promýšlím jak se tam dostat levněji. Nacházím chytré řešení, že ujdu jednu zastávku a rázem cena je pouze 8€. Je to tím, že lidem cestující přímo z letiště nabízí Trenitalia vlaková společnost vyšší cenu.

Fakta o Gruzii:

• Trhy mnohem levnější než supermarkety
• Čisté potoky k nabrání vody v horách všude
• Špatně značené turistické trasy
• Milí, pohostinní a ochotní lidé
• Hodně psů a málo koček
• Někteří psi jedí chleba
• Pozor na medvědy v horách
• Turistické maršutky s latinskými cedulemi jsou až 3 krát dražší
• Volant nalevo i napravo
• Hranaté popelnice
• Školáci nosí růžová trička - stejnokroje v Kutaisi
• Velké kontrasty mezi velkoměstem a vesnicemi - od nejchudších lidí žijící z dobytka po bohaté lidi jezdící v mercedesech
• Kvalitní domácí produkty
• Taxikáři jsou jako pijavice
• Řidiči jezdí rychle na špatných silnicích -> často oddělávají nárazníky
• Jako Rusové se muži líbají pozdravem